† 03. 12. 2011 | kód autora:
uoOKaramelka
Hodně jím a málo piju. Hýbu se jen když musím, i když jsem dřív sportovala pravidelně. Jsem líná a nejraději bych měla všecko hned a bez námahy. Chci změnit svůj životní styl. Sama to ale nedokážu. Sama sebe podvádím a nemám žádnou disciplínu. Proto potřebuju Vás. Svým kamarádům nechci o pomoc říkat, protože by to znamenalo, že by se o mně dozvěděli spoustu věcí, které bych radějji nikdy nikomu neprozradila... Ale jak už jsem řekla, sama to nezváldnu. Takže jestli máte podobný cíl a taky potřebujete podporu, ale nechcete se svěřovat svým přátelům, můžeme si navzájem pomoci a zvládnout to! Řeknu vám o sobě všecko, když mi na oplátku pomůžete držet se dál od čokolády. Jsem připravená zabojovat a zbavit se břicha, pořídit si nějaké ty svaly a získat zpátky svou sebelásku a sebevědomí. Říkejte mi Karamelka. Jdeme ne to...
Karamelka
† 03. 12. 2011 | kód autora:
uoONení nad to si ráno pěkně poležet v posteli... Sice mě opět probudil jekot už o půl osmé, ale to mi nezabránilo jen tak lenošit až do půl jedenácté. No není to nádhera?=) K snídani...dobře, k svačině jsem si dala cornflakes s jogurtem. Domácí byla včera na nákupu, takže jich máme konečně zase plnou ledničku. Dřív jsem jogurty nejedla, ale tady mi zachutnaly a dám si většinou aspoň jeden denně. Rodinka měla dneska pozvané kamarády k obědu, takže se vařilo, ale já měla vlastní program...
Kolem jedné jsem se sebrala a šla do Tea roomu vybavená třetím dílem Harryho Pottera. Sedla jsem si pěkně do rožku abych na všechny viděla a objednala si ovocný čaj a porci hranolků se sýrem. A když říkám porci, tak myslím tak dvakrát víc, než jsme na to zvyklí u nás. Sýr se na nich vždycky báječně rozpustí a s kečupem chutnají dokonale. A jednou za týden si to vždycky dopřeju. Tak jsem si tam tak seděla a četla, uždibovala hranolky a bylo mi prima. Za hodinku dorazila kamarádka Jé. Pozdravily jsme se, trošku popovídaly co nového a ona hned zase spustila o jídle, jak jí, co jí, na co má zrovna chuť a tak pořád dokola. Určitě je fajn, když si člověk, snažící se zhubnout, může popovídat s někým stejně postiženým, ale toto? Vlastně se spolu nebavíme o ničem jiným... Mě spíš pomáhá dělat něco, co mě odvede od myšlenek na jídlo. Takhle sedím v restauraci, koukám na nabídku koláču a melu pořád jenom o tom, jak bych si jeden z nich dala, až se prostě neudržím...
Domů jsme šly procházkovým tempem, dneska tu pořád mrholí, ale není to nic strašného. Rodinka po tom náročném obědě spala, takže jsem se zavřela do pokoje a celý zbytek dne sledovala seriály na notebooku. Konečně jsem si stáhla i nový díl Grey's Anatomy, na který jsem se už týden těšila=) Napsala jsem jeden článeček a odpověděla na pár komentářů. Mimochodem mám velikou radost, že na moje články někdo reaguje. Kdyby tomu tak nebylo, nejspíš už bych s psaním praštila, ale tohle je ta správná motivace. Vědět, že je nás víc, co se snaží, a všichni máme vesměs stejné problémy...
Do večera jsem už nic nejedla, což je zvláštní, ale nemám vůbec hlad nebo potřebu něco sníst. Bohužel se to samé týká pití, takže dneska jenom dvě sklenice... A to počítám i ten čaj... Musím to zase vytáhnout, abych si zvykla. A to hned zítra.
Mějte krásný zbytek víkendu
Karamelka
† 03. 12. 2011 | kód autora:
uoODalší krásný jarní den na ostrově... Všichni odjeli už předtím, než jsem vůbec vstala z postle. Bylo by to fajn, kdyby mě ovšem při svých hlučných přípravách nevzbudili... Nevadí. Aspoň jsem si dala v klidu snídani. Zkouším teď novou věc. Dávám si větší snědani, abych měla dost energie na ranní uklízení, venčení psa a podobně, a potom porce snižuji, abych nejedla zbytečně moc na noc. Uvidíme, jestli se to osvědčí.
Takže k té snídani jsem měla opět dva lívanečky s marmeládou a navíc ještě misku cereálií s jogurtem a hrnek ovocného čaje. Musím říct, že obvykle už mám po desáté pocit hladu a vrhám se na svačinu. Dneska jsem si připadala pořád ještě v pohodě i v jedenáct, kdy jsem jedla pomeranč. V jednu hodinu jsem si nachystala obvykou rýži se šunkou a sýrem a moc si na ní pochutnala... Zvláštní, vždycky ji dělám stejně a pokaždé mi připadá, že chutná trošku jinak=) Mám nakoupené 250g sáčky, takže tuhle porci si bohužel nijak upravit nemůžu, pokud bych nechtěla ten zbytek vyhodit... což nechci=)
Odpoledne jsem zašla na procházku se psem a měla úplně tancovací náladu, to z toho sluníčka a muziky, co jsem si pouštěla do uší. Musela jsem dokonce sundat bundu, protože mi bylo až moc teplo, a užívala jsemm si kytičky, zpěv ptáků a odpovídala na pozdrav všem těm usmívajícím se lidem, procházejícím se parkem. Den jako vymalovaný!
Když jsem se vrátila, pustila jsem se do vaření pudingu, který jsem si vymyslela k večeři. Mám tady ještě nějaké piškoty, takže to bude jako od maminky=) Přirozeně jsem při kuchtění ujídala a sezobla jsem i dva čokoládové bonbony, co jsem našla v ledničce. Musím ale na svou obranu říct, že jich tam bylo o moc víc a já si vzala jen ty dva! Puding jsem nechala chladit za oknem a ke svačině si vzala krásně měkkou a šťavnatou hrušku. Snad se mi z ní nic nepřihodí, to bych nerada...
Po páté jsem si snědla večeři (polovina uvřeného pudingu) a to bude dneska už moje poslení jídlo. Aspoň doufám... Už mám vypité taky tři skleničky vody a to možná ještě jednu zvládnu. Řekla bych, že dnešek se docela vydařil. Za chvíli budu mít ještě babysitting, protože domácí někam vyráží, ale malá Em má dobrou náladu, tak si troufám říct, že to bude v pořádku.
A teď mě omluvte, jdu se začíst do knihy=)
Karamelka
† 03. 12. 2011 | kód autora:
uoORaní cornflaks dneska vystřídaly dvě maličké palačinky s marmeládou, takové ty macaté, co se tady kupují v každém obchodě. K tomu ještě kousek jakéhosi sladkého ovocného chlebíčku a můžu začít pracovat. Moc toho není, mám hotovo za dvě a půl hodinky a venku to navíc vypadá na pěkný den, tak se rozhodnu vyrazit pěšky do města. Vybavím se mp3 přehrávačem, do batůžku hodím peněženku a v rychlosti ještě slupnu sandwich se šunkou a sýrem, abych neměla hlad a nepokoušelo mě to zajít do obchodu a podlehnout tam zase nějakým dobrotám.
Za oknem to sice krásně vypadalo, nicméně realita je trošičku jiná a jsem ráda, že nakonec nezmoknu. V Anglii si člověk nemůže být nikdy jistej... Projdu svoje oblíbené charity shopy a ukořistím Hobita od Tolkiena (trilogii Pána Prstenů už mám doma uloženou v šuplíku=)) a Da Vinci Code od Dana Browna (ten mi zase bude doplňovat Angels and Demons, které taky vlastním). Z knížek mám radost a řeknu si, že bych mohla mrknout i na nějaké oblečení. Ještě před tím si ale vystojím frontu na poště a pošlu domů nějaká narozeninová přáníčka. Oblečení si sice vyhlídnu, ale nakonec si ho buďto ani nevyzkouším, nebo vyzkouším, ale nesedí mi. Aspoň ušetřím.
Mám žízeň, tak si zajdu do obchodu koupit nějaké pití. Hned u dveří mi padne do oka snad půlkilová dóza s takovou tou pruhovanou hnědo-bílou čokoládou, něco jako Nuttela. A stojí jenom 1,50? Skleničku si vezmu, prohlídnu a hned ji zase vrátím do regálu a prchám pryč z obchodu... Pití jsem si nekoupila, stejně tam nic normálního neměli, samá kola a spol. Je to utrpení, teď na to budu pořád myslet... Ale je mi jasný, že kdybych si ji vzala, dopadlo by to stejně jako s těma ořechama.
Domů se už dopravím autobusem, protože mrholení zesílí a je to nepříjemné. Jsem z toho jakási unavená, ani žehlení nedokončím a půlku si nechám na zítra. Ke svačině si nachystám cornflaks s jogurtem, když jsem ráno vynechala, a k večeři ještě toust s burákovým máslem. Je to sice prý kalorická bomba, ale já neobědvala, tak si to dopřeju. Burákový máslo mám moc ráda, doma mi bude chybět.
Večer mám na starosti malou, protože domácí jdou na místní rodičovské združení. Ona má prima náladu, hrajeme si s jejím Nintendem a potom se pustíme do vymalovávání. Povídáme si u toho o všem možném a je to skoro zábava. Vzpomenu si na název knížky, kterou jsem dneska viděla a rozesměje mě to - Děti jsou báječné, když je můžete vrátit=)
Zase jsem trošku ponocovala, koukala na TBBT (už to mám skoro dokoukaný) a brouzdala po netu. Pitný režim? Nestojí ani za zmínku... Víc než tři sklenice do sebe dostávám jen těžko. Ale aspoň to.
Karamelka
† 03. 12. 2011 | kód autora:
uoOSoboty mám ráda. Při práci au-pair mám víkendy volné a většinou vyrážím na výlety, abych si odpočinula od rodiny a podívala se trošku po Anglii, dokud tu ještě jsem. Koncem dubna totiž odjíždím zpět domů a kdo ví, jestli se sem ještě někdy podívám... Teď se navíc lepší počasí, což dovoluje vydávat se na výlety i jinam, než do nákupních ceter, kterých už mám plné zuby...=) Dnes se sice chystám s kamarádkami do kina, ale od příštího týdne, kdy mi má přijít můj nový telefon s GPS, se začnu vydávat na výlety po okolí. Mám ráda přírodu, ráda se courám jen tak po místních Footpaths a občas žasnu kam mě až dovedou. Takže mít při ruce navigaci se určitě vyplatí=)
Tak tedy jak už jsem řekla, soboty mám ráda. Nemusím vstávat a náležitě si to užívám. Ne, že bych do desíti spala, s šestiletým dítětem v domě, kde se všecko neuvěřitelně rozléhá na nějaké vyspávání nemám šanci. Ale už od osmi jsem se jen tak válela v posteli a snila si, snažíce se ignorovat řvoucí holčičku vypravující se do plavání. Asi v devět jsem si přesunula polštáře pod záda, hezky se opřela a v pohodlí teplé postele zapla notebook. Napadlo mě, že se podívám jaké články píšou ostatní na píše.cz a třeba chytnu nějakou inspiraci, jak vůbec takové blogování funguje. Párkrát jsem si už sice blog založila, ale opět převážně kvůli mé lenosti nikdy nepřežil déle než pár týdnů. Dočetla jsem se pár zajímavých věcí, některé zápisky mě zahřály na duši a jiné šly zase úplně mimo mě. Motivace dorazila, inspirace moc ne, ale řekla jsem si, že prostě začnu psát a ono to nějak dopadne=)
O půl jedenácté jsem konečně vylezla z postele a na pár minut se zavřela do koupelny. V domě byla jen moje domácí, se kterou jsem se pozdravila a hned taky rozloučila, protože touhle dobou většinou odchází neznámo kam.
10:45 - pozdní snídaně - nízkotučný jogurt s nakrájeným banánem a hrstí piškotů, 100ml čerstvě vymačkaného pomerančového džusu
Teď zase sedím u notebooku a libuju si, jaké je venku hezké počasí. Za hodinku odcházím na autobus, který mě doveze do blízkého města. Bydlím totiž v malém městečku, spíš bych řekla vesnici, kde jsou všehovšudy dva obchody s potravinami, maličká pobočka pošty, obchůdek s čínským jídlem a drogerie spojená s lékárnou. Taky je tu realitka, což mě ze začátku trošku překvapilo, ale pak jsem zjistila, že aspoň jedna kancelář je snad v každém městečku. No a máme čtyři puby (hospody) a navíc tearoom, což je prima=) Za jakoukoli další kulturou je ale třeba odjet jinam. Naštěstí to není daleko, jen s autobusy je to tady divoké. Většinou jedou pozdě, někdy vůbec a výjimečně zase brzo. Skoro nikdy ale nejedou včas, takže jízdní řády jsou tu spíš jen orientačně=) Raději se proto půjdu chystat a vyrazím trošku dřív, abych se vyhnula nepříjemnému překvapení. Jsem zvědavá, jak se mi bude kino líbit. Ještě jsem tu na filmu nebyla a nejsem si jistá, jestli budu dobře rozumnět. To se uvidí. Prozradím vám to večer, až se vrátím domů na sobotní babysitting=)
Mějte krásnou sobotu
Tak jak jsem slíbila, dokončím, co jsem ráno začala. Autobus měl dnes zpoždění a to asi patnáct minut, což je normálka. Kino je tady maličké, ale úplně stačí. Vybraly jsme si film Alice in Wonderland a koupily si popcorn a colu. Sice jsem se chvilku rozmýšlela, jestli to raději nevynechat, vzhledem k mému předsevzetí zhubnout, ale pak jsem si řekla, že popcorn ke kinu prostě patří a navíc je to poprvé za půl roku, co jsem se vypravila na film. Nakonec jsme si koupily porci s kamarádkou napůl, takže se můžu aspoň utěšovat, že jsem snědla jen půlku. A ano, přiznávám, měly jsme i misku slaných oříšků a jeden gumový bonbon od další kamarádky. Sál jsme sdílely se spoustou dětí ve věku asi od šesti let, což mě překvapilo, ale nerozhodilo. Dětičky se sice ke konci už normálně mezi sebou bavily, ale já jsem se nenechala rušit a film si užila. Moc se mi líbil, Johnny Depp byl báječně namaskovaný a Anne Hathaway předváděla pohyby a obličeje, které mě rozesmívaly celou dobu. Všechny postavičky byly úžasně legrační a milé, Wonderland byl přesně takový, jaký by měl podle mě být. Alenku jsem před tím nikdy nečetla, takže jsem neměla žádná očekávání a nemám ani s čím zážitek srovnat, ale film Tima Burtona se mi moc líbil a musím hrdě říct, že jsem většině věcí i rozumněla. Samozřejmě ne vše se dá domyslet a pár mezer jsem určitě měla, ale celkově jsem spokojená=)
Po kině jsme prošly pár obchodů a já si koupila další dvě anglické knížky do své sbírky. Eclipse od Stephanie Meyer a Deception Point od Dana Browna. Tu mám ale pro švagra k narozeninám, takže pro sebe jsem koupila vlastně jen jednu. Stavily jsme se do Tesca, ale tam jsem odolala a nic na zub nekoupila. Potom jsme šly ale na jídlo a já si dala porci kebabu v pita chlebu se zeleninou... No jo, já vím. Když já to mám tak ráda... Snědla jsem asi tři čtvrtě a zbytek jsem, s těžkým srdcem, vyhodila, místo abych si ho vzala domů na později jako obvykle. Aspoň něco. Nakonec ještě návštěva drogerie, dobití kreditu a koupení půllitrové lahve vody, kterou jsem hned vypila. V dalším obchodě jsme potkaly jinou kamarádku a na chvíly se daly do řeči, ale pak už nám jel zase autobus zpět.
Dorazila jsem asi o půl sedmé a bylo vidět, že rodinka se vrátila z nákupu. Celý stůl byl zaskládaný jídlem. Pro sebe jsem tam viděla cornflaky, ovocný čaj a balíčky předvařené rýže, které jsem si objednala. Není to nic moc, ale žít se na tom dá a jak už jsem říkala, nemůžu si moc vymrčovat. Zbytek jídla beru ze společných zásob, prostě jím, co jedí oni, abych je nezatěžovala nakupováním zvláštích potravin speciálně pro mě. Dala jsem si skleničku vody se sirupem a na chvíly se začetla do Harryho Pottera and the Prisoner of Azkaban, kterého mám právě rozečteného. Jsem zatím na začátku. Nestihla jsem ani půl kapitoly a už u mě stála moje svěřenkyně, ať si jdu hrát. Ani jsem se nemusela ptát jakou hru. Lego je její nejvíc oblíbená činnost, staví kdykoli a cokoli, sice jsou to většinou dost abstraktní záležitosti, ale jí se to líbí. Bezmezně taky obdivuje můj talent na skládání a neustále mě nutí, abych pro ni stavěla další a další věci. Já měla lego taky ráda, ale asi už jsem na to moc stará, nebo co... O půl osmé jsem malou po středně dlouhém přemlouvání a domlouvání konečně nasoukala pod peřiny a popřála jí dobrou noc. Šla jsem si nalít další skleničku vody, protože si uvědomuji jak špatně na tom s pitným režimem jsem... Dneska už to sice nedoženu, ale aspoň ještě tuhle jednu si dát můžu.
Teď půjdu do sprchy, umyju si vlasy a pak zalezu do postele a budu zase buď pročítat články vás ostatních kolegů, nebo si možná raději přečtu další kapitolku svého oblíbence Harryho=)
Tak dobrou noc a zítra nashle...
Karamelka
† 03. 12. 2011 | kód autora:
uoODneska se něco stalo. Něco, co mi udělalo velikou radost a rozhodně to stojí za zapsání. Stalo se totiž TO!
Ráno proběhlo jako vždy, až na to, že tentokrát jsem chystala snídani jen pro sebe, protože Em se rozhodla nejíst. Cornflakes jsem si dala pro změnu s mlékem. O půl deváté všichni odešli a já se pustila do úklidu. Moc jsem nespěchala, občas jsem zaběhla k počítači, vyřídila nějakou poštu a tak... Při uklízení koupelen mi padly oči na váhu a řekla jsem si, že to vyzkouším. Dopředu jsem sama sebe omlouvala, že je to teprve týden co se snažím jaksi umírnit svoji žravost, že jsem ještě nezačala ani cvičit, takže se to asi určitě nijak neprojeví. Stoupla jsem si na ten malý kousek plastu a nestačila zírat. 58,5kg! To je o celých 0,6kg míň než touto dobou před týdnem! Znamená to, že jsem za týden lehkého omezování sladkostí a trochy pohybu zhubla půl kila??? To je přece báječný, ne?=) Mám velikou radost. A zároveň si začínám uvědomovat, že jsem se předtím vážně přejídala. Musím přiznat, že jsem se jednou přecpala tolik, že jsem se musela jít vyzvracet. To byl hlavní důvod, proč jsem se rozhodla něco se sebou udělat. V hlavě mi něco přecvaklo a uvědomila jsem si, že tohle není asi úplně dobře, že tohle by se mi přece stávat nemělo... Bylo to sice jen jednou, ale i tak mě to dost vyděsilo. Nechci skončit jako nějaká bulimička, zavřená někde na klinice...
Takže abych se vrátila k tomu důležitému, začala jsem hubnout. Cítím se líp a hezky se mi usíná, protože nejsem přecpaná. Mám pořád stejné břicho, ale už není tak nacpané=) Budu muset začít posilovat, abych se ho zbavila, to omezením jídla asi jen tak nepůjde... Takže od příštího týdne bych chtěla přidat i trošku cvičení. Pro začátek ne moc, abych se rozhýbala, a pak přidávat, přidávat, přidávat=) Mám teď ze sebe dobrý pocit.
Bohužel musím přiznat, že jsem měla dnes uždibovací nemoc... Jakmile jsem se ocitla v kuchyni, hned jsem si musela zobnout támhle maršmelouna, tuhle zase pár ořechů... I na pár lžiček zmrzliny došlo... To všecko se stalo po svačině, ke které jsem si dala jablko. Spíš to bylo takový malinký jablíčko. Je pátek a zásoby jsou vymetený... Završila jsem to lžičkou burákovýho másla a konečně se trochu uklidnila. Kolem jedné jsem vzala psa a vyrazila do Tesca, protože jsem dostala hroznou chuť na banány. Koupila jsem si hned dva a taky jeden čerstvý croisant. Hrozně ráda si tady kupuju pečivo, protože doma mám pořád jenom toustovej chleba a už ho nemůžu ani vidět. Snědla jsem ho opět už po cestě domů. Kolem druhé jsem si pak dala mraženou hotovku (fishermans pie) a na chvíli si sedla k počítači. Následoval banán a před pátou jsem se dala do žehlení. Pátky převlíkám postele a musím všecky ty čerstvě vyprané povlaky a prostěradla hned vyžehlit, to nenávidím... Ale zvládlo se.
Večeři jsem dnes vypustila. Pořád se koukám na ten druhej banán, co mám položenej v pokoji na skříňce. Nemůžu ho sníst. Opakuju si, že nemám hlad a snědla bych ho jen proto, že ho mám na očích. Zatím se daří a myslím, že jakmile zalezu do postele, což bude za chviličku, budu už dneska od pokušení v bezpečí=)
Pitný režim bych shrnula na slíbené čtyři skleničky vody (tu čtvrtou dopíjím až teď), což je dohromady vlastně 1,2 litru vody. Not bad=) Zkusím to přes víkend aspoň udržet, protože obvykle jezdím na celý den pryč a na pití si ani nevzpomenu... Tak, to by bylo shrnutí dnešního dne, a vlastně i týdne. Docela se mi to líbí, i když mě pořád ještě často chytají žravé záchvaty... Ale ten banán, ten bude ležet na svém místě i zítra ráno. Slibuju=)
Karamelka
† 03. 12. 2011 | kód autora:
uoOZačátek nového týdne pro mě bývá nejnáročnější. Pondělky pracuju nejvíc a uklízím nejméně oblíbené části domu - koupelny. Sice to dělám i v pátek, ale to je přeci jenom s víkendem za dveřmi a jde to tak nějak líp od ruky.
V osm hodin jsem jako vždy seběhla do kuchyně a začala chystat snídani. Malá Em byla dobře naložená a poručila si sandwich se šunkou a sýrem. Já si dala dvě prazvláštní rozinkové bulky od včera a namazala je třešňovou marmeládou. Em si dala nášup a kdyby nemusela do školy, snědla by toho asi ještě víc... Poslední dobou jí a jí, asi už začíná být v tom pravém vývinu.
Jakmile všichni zmizeli, dala jsem se do práce a umývala, čistila, oprašovala a vytírala až do poledne. Jenom v 10:30 (snažím se jíst pravidelně pětkrát denně po 2,5 hodinách) jsem si dala svačinku v podobě jablka a kiwi. Ovoce prý musí být=) Pak jsem si jen na chvilku sedla k počítači a stáhla pár dílů The Big Bang Theory, abych měla co na večer. V jednu jsem smíchala 250g rýže s trochou šunky a sýra a v rychlosti to do sebe naházela. Kromě povinností doma mě dnes totiž čeká ještě cleaning navíc. Naštěstí mi to většinou zabere jenom asi hodinku, paní nebývá doma, takže na to mám klid a jde mi to od ruky. A 13 liber navíc se vždycky hodí.
Odpoledne jsem ještě požehlila dvě pračky prádla a pustila si k tomu Bon Jovi. Díky reproduktorům zabudovaným ve stropech tady má muzika úžasný zvuk a já si to opravdu užívám=) Em byla dnes na prohlídce u zubaře, takže s domácí dorazily domů až po páté. Ohřála jsem jí těstoviny a ona si je vzala do obýváku. Šoupla jsem jí pod ně ještě tác, aby nebylo všecko od omáčky, ale i tak zvládla rozsypat sýr všude kolem. Je prostě šikovná, nechápu, jak to vždycky udělá... Já sama jsem si dala jogurt a hrst cornflaků. Jakmile to malá zmerčila, okamžitě si běžela do lednice pro svůj vlastní jogurt, a nejspíš aby zašpinila co nejvíc nádobí, přendala si ho z kelímku do misky. Nakonec si dala ještě kiwi a byl čas na koupání. Už jsem se těšila, že si konečně zalezu k sobě, ale Em se na mě pověsila a žadonila, abych ji vykoupala já... No dobře. Koupání proběhlo v pořádku. Bohužel jsem ale nebyla dost rychlá a neunikla oné obávané otázce: Can we play? Neeee! Chtělo se mi zakřičet, ale jak bych jí to asi vysvětlila? Místo toho jsem rezignovaně kývla a odešla si uvařit aspoň hrnek čaje, abych aspoň trochu vylepšila svůj denšní nevalný pitný režim. Ještě mi ani nevřela voda a už jsem slyšela netrpělivé volání, kde jako jsem?
Hrály jsme si s legem, s čím taky jiným... Asi hodinku jsme skládaly různé domečky prapodivných tvarů a neuvěřitelných barev, až nakonec přišla domácí a vysvobodila mě. Popřála jsem malé trýznitelce dobrou noc a konečně zalezla k sobě. Dala jsem si sprchu a chvíli psala na icq s tátou a s dědou. Na YouTube jsem narazila na videa z předávání Oskarů a tahle zábava mi vydržela asi do desíti. Pak jsem si pustila kousek Bathory, kterou jsem včera nedokoukala, ale nezadařilo se ani dnes. Nějak mě to nebavilo, tak jsem si místo toho zapla jeden díl TBBT na dobrou noc a zalehla.
Tak pondělí bysme měli za sebou.
Karamelka
† 03. 12. 2011 | kód autora:
uoONa tuhle stránku jsem narazila už před nějakým časem, ale nějak se mi ztratila a nedávno jsem ji znovu objevila. Jedná se o webovky o cvičení, hubnutí a zdravém životním stylu vůbec. Najdete zde zajímavé články a mně osobně jejich pročítání hodně pomáhá se zlepšováním mého jídelníčku. Ráda bych také začala trošku cvičit a na těchto stránkách je po registraci možné vybrat jeden z cvičebních plánů navržených speciálně pro muže i ženy, pro slabší sportovce i ty s více zkušenostmi. Stačí si vybrat. Ve svém profilu si můžete vést cvičební deník, zaznamenat si své míry a lépe tak sledovat změny na svém těle.
Najdete zde i podrobné návody na provádění jednotlivých cviků a také videa, na kterých přesně vidíte jak by to mělo vypadat. Cviky jsou rozdělené podle části těla, kterou posilují a obtížnosti. Velice oceňuji, že je u každého také popsáno správné dýchání a seznam častých chyb, na které si potom můžete dát pozor. Pokud budete mít i přesto se čímkoli problém, můžete se zapojit do diskuze a jistě najdete řešení.
Stránky se mi opravdu moc líbí a doporučuju je každému, kdo se chce dozvědět více o zdravém životním stylu, vybudovat si nějaké ty svaly nebo trošku zhubnout. Samotnému autorovi se podařila báječná přeměna, co se svalů týče, takže myslím, že rady přicházejí od osoby, která se v problematice opravdu vyzná.
www.cviceni-doma.cz
Enjoy!
Karamelka
† 03. 12. 2011 | kód autora:
uoOUž když jsem se ráno vyhrabala z postele a sešla do kuchyně chystat snídani, byla domácí pryč. Vyjela někam za prací či zábavou a nechala mi tak prostor pro úklid a následnou zábavu, který jsem si beze zbytku užila. Je fajn, když se nemusíte v baráku pořád někomu vyhýbat a dávat pozor, abyste nehučeli vysavačem za dveřmi kanceláře zrovna když se uvnitře telefonuje (což je skoro pořád...). Takže jsem připravila obvyklou dvajitou porci pro malou a pro sebe medové cereálie s jogurtem. Hned po jídle jsem se vrhla na povinnosti. Obvyklou myčku, praní a úklid pracovny následovalo leštění obrazů, mytí dveří (což není žádná sranda, mají jich v baráku celkem 18 a myju je z obou stran každý týden) a další skvělé věci. Ke svačině jsem si dala hrst hroznů a jeden čtvereček čokolády... Měla jsem takovou radost, že jsem si nedala sušenku, že jsem to prostě musela hned oslavit... No nejsem já magor?!
Naštěstí práce nebylo tolik a zvládla jsem to za tři hodinky. Mezitím dorazila slečna Té, která je spolupracovnicí mé domácí a dochází k nám čtyřikrát týdně vydělávat nějaké ty korunky. Teda vlastně libřičky=) Dnes jich ale moc nevydělala, protože se po dvou hodinách zase rozloučila a šla se asi taky raději někam bavit. Já rychle vyvenčila psa a začala se chystat taktéž za zábavou. Byla jsem domluvená s kamarádkou Jé na výlet do blízkého města. Ráda si totiž kupuju knihy v místních Charity shopech, což je něco mezi naším second handem a antikvariátem, a je to hotová pokladnice různých ukrytých skvostů a vzácností. Jenom musí člověk umět hledat. Já se zaměřuju hlavně na ty knihy, ktere se dají pořídit za 50 pencí jedna. Což je báječné, protože normálně stojí ta samá knížka v obchodě třeba 7 liber a ty 'jeté' jsou většinou tak jednou čtené, takže ve výborném stavu. Zadařilo se mi koupit i knihy, kterých se evidentně ještě nikdo ani nedotkl, protože byly stále zabalené v igelitu. Není to nádhera?! Myslím, že už jsem tu psala o své shromažďovací úchylce. S knihami jsem na tom asi tak nejhůř, těm opravdu těžko odolávám a téměř pokaždé si odsud nějakou odnesu... Dnes mi padl do oka titul Angels and Demons od Dana Browna. Už jsem to četla v češtině a moc se mi to líbilo, tak by mělo být snazší, prokousat se textem anglicky.
Moje kamarádka Jé má taky jednu úchylku. Kupuje si hodně jídla a když se jí v půlce balíčku sušenek zazdá, že už měla dost, zbytek prostě vyhodí. Takhle jednou zahodila tři z pěti Snickers tyčinek z maxi balení, gumové bonbony a podobně... Dnes jsme se stavovaly do Tesca, protže jsme ani jedna neobědvala. Já si vybrala balení čtyř jablečných koláčků a banán, Jé si koupila balení obřích Cookies sušenek s bílou čokoládou, banán a dvě chlebové bulky. Moje koláčky byly výborné, naprosté vybočení ze stereotypu sandwichů, rýže a mražených jídel. Báječně jsem si to užila. Jé snědla své bulky, banán a pustila se do cookies. Balíček obsahoval čtyři veké sušenky. Jé snědla dvě a půl a hnala se ke koši, že se zbytku zbaví... No řekněte, to jsem přece nemohla dopustit! Doma vychována k tomu, abych si jídla vážila, zbytečně nevyhazovala, co můžu zamrazit, dojídala vše až do posledního sousta a tady vidím tohle. Hlavou mi proběhly obrázky hladovějících dětí v Africe, výraz mojí maminky vždycky, když jsem nechala na talíři nějaký malinký zbytek, a balíček s jednou a půl cookie jsem jí sebrala a dojedla. Bylo to výborné, miluju bílou čokoládu a tahle byla taaak sladká! A celou dobu co jsem je jedla jsem přemýšlela, kolik asi může mít bílá čokoláda kalorií...
Nakonec jsem ale žádné výčitky svědomí neměla, protože zpět do našeho miniměstečka jsme se vypravily pěšky a dobrou hodinku nám cesta vždycky zabere. Svižným krokem. Takže jsem je určitě spálila=) Doma už na mě čekala malá Em, významně hledící na naši nedokončenou legostavbu od minule. Copak ji to nikdy nepřestane bavit? Dnes jsem ji i koupala. Opět jsem se nesměla dívat, když lezla do vany i z vany, což mi přijde trochu nelogické, když po koupání lítá po domě jen tak a to jí nevadí, ale budiž. Myšlení šestileté anglické holčičky mi zůstane asi navždy záhadou... Po koupání jsem si urvala deset minut pro sebe, rychle nakrmila psa a připravila si jogurt s tím nakrájeným banánem, co jsem si koupila odpoledne. Následovalo další hraní a konečně bedtime. Teď držím doma stráž, protože domácí odešli do kina. Brzo to ale zabalím, zítra bude náročnej den.
Z ostrova vám všem přeji krásnou noc=)
Karamelka
† 03. 12. 2011 | kód autora:
uoOZvorala jsem to... No jo, dneska to prostě nevyšlo. Dojedla jsem celý sáček ořechů v čokoládě... Mohlo jich tam být tak 300g. Přejedla jsem se a necítím se dobře. Ale ty ořechy mi chutnaly. Ne, že bych to do sebe naházela jenom proto, že je to prostě čokoláda a já ji sníst musím. Řekla jsem si, že si dám jenom pár kousků a taky jsem to tak udělala. Ale za hodinku jsem si řekla, že bych sice neměla, ale mám na ně hroznou chuť, tak si ještě dám. A dala jsem si. A pak znova a zase a ještě pár... A pak jsem si řekla, že to raději dojím všechno, abych to tady už neměla a nemusela na tu dobrotu pořád myslet.
Jojo, jediná možnost, jak se přestat přecpávat čokoládou je, že si nebudu žádnou kupovat, nebudu chodit do obchodů, kde ji mají a nebudu se koukat na telku, kde by mohla být v reklamě... Když teda nepočítám možnost, že mě někdo někam zamče a bude mi podávat zdravé jídlo okýnkem ve dveřích...
Jinak jsem jedla i pila normálně, ale ta čokoláda, to bylo prostě něco. Já prostě nedokázala přestat! Teda dokázala bych, ale nechtěla. Myslím, že jsem nabrala svého půl kila zpátky a možná mám i něco navíc... Je to strašně demotivující, udělat takovouhle chybu... Mám chuť s tím praštit, ale budu se snažit dál.
Cvičit jsem dneska samozřejmě nezačala, o tom se nemusím ani zmiňovat. Takže dneska jsem prohrála. Snad to teda bude zítra zase lepší...
Karamelka
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
